Bátor Tábor - A je fuč

2. srpna 2016 v 22:58 | Mical |  Bátor Tábor
Prvně bych se tak trochu chtěl omluvit za delší neaktivitu, byl jsem po roce v Čechách a užíval jsem si dělání jiných věcí než psaní blogu.

Toto je poslední článek o Bátor Táboře, už je to jen takový poslední povzdech a poslední vzpomínka na týden, který jsem si hodně užil.

,,Už dva dny jsem doma a stále jen myslím na Bátor Tábor a ty lidi. Na ruce mám červený provázek, který jsme dostali na konci tábora, těsně před odjezdem, a žlutý provázek přátelství, který jsme si uvázali s Ingrid, Niky, Dominikem, Lukym a Lenkou. Znovu jsem přečetl všechny dopisy, všechny zápisy v deníku a aspoň takhle si připomenul atmosféru tábora. Vybavuje se mi, jak jsem nořil pádlo do vody, kochal se vážkama, cítil tu vodu a vyhlížel želvy. Jak jsem zatáhl za šňůrku, cvakla skoba a já letěl a ječel. Jak jsme seděli v místnosti, tleskali do rytmu a zpívali. Jak jsme se jen tak váleli na pytlích, házeli jakási kvítka po holkách a vyhřívali se na sluníčku. Bylo tam krásně..."

Všechny články z Bátor Tábora jsou jen zápisky z deníku.

Mějte se krásně
Mical:D
 

Bátor Tábor - Den 5

21. července 2016 v 0:28 | Mical |  Bátor Tábor
Je noc, zítra hodně brzo vstávám a mě nenapadá nic inteligentnějšího, než zapnout notebook a psát předposlední článek o Bátor táboře.

Bátor Tábor - Den 5

Večer, absolutní večer: Jsem fakt hodně unavený, ale ještě napíšu pár slov o dnešku, protože je to poslední den v táboře. Jsem z toho trošku smutný, ale zároveň hrozně šťastný, protože jsem poznal spoustu super lidí, počínaje úžasnou Tinkou, vysmátou Sarah, bláznivou Niky a mnoho dalších.
Můžu říct, že jsem prožil neskutečně krásný týden a byl jsem šťastný...
Dobrou noc
Mical :D

Cesta vlakem

19. července 2016 v 13:34 | Mical |  Takové výplody mé mysly
Sedím si tak ve vlaku, zase poslouchám klapot kol o koleje a ani nevnímám, jak letí čas a najednou jsem v Berouně. Ještě před chvílí jsem byl v Brně na kontrole, ale nestěžuju si. Abych se pochlubil, kam jedu, jedu do Čech za prarodičema a hodně se tam těším. Jak tak ale sedím v tom vlaku a poslouchám ten klapot, koukám i z okna. A vidím spoustu věcí, hezkých i nehezkých. Drážní domky, které jsou ve stavu dezolátním, ale zahrádky kolem nich jsou upravené. Stará parní lokomotiva, škoda že slouží jen jako vystavený model časů dávno minulých. Kopečky pokryté políčky s obilím a mezi tím se klikatí cesta lemovaná stromovou alejí, v dáli se hrdě ční velká budova a už stavíme v Hořovicích. Možná se ptáte, proč vzniká tenhle článek. Sám nevím, prostě se s Vámi chci jen podělit o své pocity. Vidím krásné věci a chtěl bych, aby si ten pohled mohlo vychutnat více lidí. Třeba jen takhle z mých slov…
 


Bátor Tábor - Den 4

16. července 2016 v 12:38 | Mical |  Bátor Tábor
Už píšu o čtvrtém dni. Zdá se mi až neuvěřitelné, jak rychle mi to utíká.

Bátor Tábor - Den 4

Polední klid: Dneska jsme měli freestyle, takže jsem trochu podřimoval a jen se válel, protože jsem se špatně vyspal a byl jsem unavený. Pak jsme měli hudební program a to jsem si hrozně užil, protože jsem se u toho mohl odvázat a vyblbnout se. A bylo to fakt zábavné a rytmické.
Večer: Únavou mi padá hlava a netrpělivě vyhlížím večerku, ale ještě nás eká večerní pokec, takže mám ještě chvíli na napsání pár řádků. Měli jsme lukostřelbu. A mám z ní dva poznatky. Lukostřelba mě opravdu hodně baví, ale jestli si budu pořizovat luk, tak nechci luk jezdecký jako jsme měli tady. Blbě se s nimi míří. Ale bylo to super, prvně jsme stříleli sami a pak i synchroně, bezvadně jsem si to užil. Po lukostřelbě jsme měli kanoistiku. To pro mně byl asi druhý největší zážitek po lanové dráze. Byl jsem v kánoi s britkou Amy a maďarkou Meli. Bylo to naprosto úžasné, vnímat pohyb vody a reagovat na to. Vyhlížet želvy a cítit tu vůni vody. Byl jsem opravdu šťastný. Večer jsme to vše ještě zakončili táborákem, kde jsme si s Carlem a Jirkou suprově zapívali.
Nuže, toť asi vše
Mějte se krásně
Mical :D

Bátor Tábor - Den 3

15. července 2016 v 18:17 | Mical |  Bátor Tábor
Přicházejí další zážitky ze třetího dne!

Polední klid: Včera večer jsme ještě dostali papíry, na které si máme psát, kde jsme ten den byli a jak jsme si to užili. Teď už jen čekám, až nám je vrátí a já si to budu moct dopsat.

Polední klid další den: Včera jsme ještě měli jako program freestyle, takže jsem jen odpočíval a kreslil obrázek pro Ingrid. Pak jsme měli rybolov a zase jsem u toho odpočíval a v klidu pozoroval želvy v jezírku, lekníny a neskutečné množství různě barevných vážek. Když v tom najednou se můj prut začal hýbat. Zabral jsem a vidím rybu, už jí stačlo jen vybrat. Chytil jsem takového malého kapříka. Měl jsem z něho radost, jen mi to kazil pocit, že jsem mu ublížil, protože z dírky po háčku mu teklo hodně krve. Po obědě a poledním klidu jsme šli dělat pokusy. Bylo to zajímavé a nasmáli jsme se u toho. Nakonec jsme šli jezdit na koně. Měl jsem z toho trochu strach, ale nakonec to bylo hrozně super. Večer jsme měli Kasíno 7 a hráli jsme jakože hazardní hry, oblékli se do kostýmů a bylo to hrozně super, protože si to každý užíval.

Toť vše ke třetímu dni tábora
Tak se mějte krásně
Mical :D

Bátor Tábor - Den 2

14. července 2016 v 13:17 | Mical |  Bátor Tábor
Tak jsem se konečně dostal k počítači a přichází pokračování toho, co se dělo v Maďarsku. Enjoy!

Bátor Tábor - Den 2

Je to tady prostě boží!!! To co prožívám, jde jen velmi těžko popsat slovy. Ráno jsme vstali, nasnídali se a šli na program. Naší skupinku jako první čekala umělecká dílna, kde jsme si z měděných plátků vyráběli různé brože a tak (May the force be with you). Vcelku nic extra zajímavého, ale vzájemně jsme se více sblížili. Pak jsme hráli improvizované divadlo a pak byl oběd a odpolední klid, to jsme s Carlem (strašně super Ital) hráli Uno a dost jsme se u toho nasmáli. Následně jsme šli do lanového centra a strávili tam celé odpoledne. Prvně jsme lezli jen tak, 6 metrů nad zemí, a ty, kteří se báli jsme podporovali potleskem a ti, kteří jsme si to užívali jsme se jen tak váleli na takovém mostíku. Nakonec jsme měli čtyři atrakce. První byla stavba věže z krabic. Zní to jednoduše, ale není, zvlášť když vysíte na laně ve vzduchu a tu věž si stavíte sami. Mé díky však patří pěkným děvčatům z polska, které mi ty krabice podávali. Druhou atrakcí byl seskok z takové věže, spíše úzkého sloupku s výstupky. Stačilo jen zavřít oči a skočit. Nádhera. Třetí atrakce však byla to nejúžasnější, co jsem v životě dělal. Zkoupl jsem se na obrovké houpačce, která měla asi 12 metrů na výšku. Stačilo se jen nechat vytáhnout nahoru a zatáhnout za šňůrku, která odjistila lano. Cvak! Roztáhl jsem ruce. A ječel. Úžasem. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem uslyšel cvaknutí a užíval si to zrychlení, kdy mi odpor vzduchu vytlačoval vzduch z plic a srdce mi hrozně divoce bušilo. Nemůžu pořádně popsat, jak to bylo skvělé, musíte si to prostě zkusit. Tahle houpačka je zatím prostě nejlepší věc, co tu je.

Na závěr chci zmínit ještě pár lidí, kteří se podílejí na tom, aby to tady bylo naprosto úžasné. Začnu irkou Shirley, protože její úsměv rozzáří člověku den, maďarku Moni, je s ní sranda a nesmím zapomenout na češku Ingrid, protože je prostě boží. A ještě zmíním Želvu aneb Aničku, protože mrká hrozně pomalu a mě to, nechápu proč, uklidňuje.
Mějte se krásně!
Mical :D

Bátor Tábor - Den 1

11. července 2016 v 18:03 | Mical
Tak jsem zpět a celý tento týden budu psát o Bátor Táboře, který byl v Maďarsku, konkrétně městě Hatvan. Všechno co budu psát, budu vlastně opisovat ze svého deníku, který jsem si tam vedl. Snad se Vám to bude líbit a příblíží Vám to aspoň trošičku naprosto jedinečnou atmosféru Bátor Tábora. A každý den přidám pouze zápisky z jednoho dne. Enjoy!

Bátor Tábor - Den 1

Je zvláštní, jak mě klapot kol na kolejích uklidňuje. Všichni, co se sešli v Brně, jsme nasedli do vlaku a trošku bojácně se začli seznamovat. Zuzka, Zuzka, Luky, Patrik a já jsme vytáhli karty a trošku se při tom poznali. Pak jsme trochu začli poznávat i partu z Prahy. Z počátku jsem se trochu bál, přecejenom jsou to pro mě noví lidé. Nebylo ale čeho se bát. Ti lidi jsou úžasní. Celé to tu je úžasné. Sešli jsme se tady lidi Česka, Polska a Slovenska, ale nezřídkakdy si poáháme rukama a nohama. Jsme rozdělení na skupiny, připadl jsem do skupiny, kde je pár kluků z česka a spoustu pěkných holek z Polska. Hráli jsme hry, kdy jsme poznávali svá jména, potom byla večeře a formou hry jsme byli seznámeni s táborovými pravidly a na závěr jsme si zatančili táborový tanec a zazpívali táborovou písničku a eď si jen povídáme. Toť asi vše pro dnešek.
Dobrou noc
Mical :D

Pohled na študákův přiblblý výraz...

30. června 2016 v 12:00 | Mical |  Takové výplody mé mysly
Ten všemi studenty tak očekávaný dem přišel. On vlastně není očekávaný jen studenty, ale i po celém roce zblblí učitelé se těší, až všichni vypadnou dají mu pokoj. Napadá mně však, co se od začátku školního roku změnilo...?? Při pohledu do študákovo peněženky srdce trochu zaplesá, protože do ní možná přibilo trochu peněz, ale naskočí Vám až husí kůže, za jak krátkou dobu jsou peníze utraceny za alkohol, cigarety a kond... chci říct za věci, které poťeší studentovu duši. Ale to až taková změna není, protože tak je to pokaždé, když do našich peněženek přibyde trochu toho plativa. Když by se dalo podívat do študákovy mysli, konkrétně do paměti, nic byste tam nenašli. Jelikož po prázdninách má člověk prázdnou hlavu, tak se tam fakt nic nezmění, protože tam fakt skoro nic nepřibilo.

To co se změnilo, je študákův přiblblý výraz. Když jsem ráno utíkal na autobus a viděl výrazy mých spolužáků a spolucestujících, byly jiné. Takové uvolněné. Neříkám, stále přiblblé, ale už z nich zmizelo takové to napětí, s čím zas budou učitelé prudit.

Toto je vlastně můj poslední článek v tomto školním roce, takže bych Vám tímto chtěl popřát krásné prázdniny.
Možná i napíšu něco o prázdninách.
Mějte se krásně!

Mám (už zase) radost

24. června 2016 v 15:42 | Mical |  Novinky
Už je to tu, tak dlouho očekávaný konec školního roku. Konečně můžu přestat předstírat, že se učím a rovnou se můžu prostě flákat. Ano, zní to trochu neuvěřitelně, ale povedlo se mi uzavřít druhý ročník v řádnem termínu a kupodivu jsem si nevysloužil ani žádnou čtyřku. Fakt úspěch. Dokonce jsem si i předposlední týden školy užil ve škole se spolužáky.

Ale ať nemluvím jen o škole, celkově mám prostě radost. Po roce jsem konečně vytáhl kolo a byl se pořádně projet a byl jsem i na tréningu Juda. Je to úžasný pocit, zase se takhle vrátit do normálního života...

Mical

Jak jsem se učil píchat si injekce

17. června 2016 v 20:38 | Mical |  Haha, tak jsme se zasmáli...
Jednoho sluného dne, kdy jsem ležel v nemocnici, můj oddíl byl na táboře a mně po něm bylo smutno, zvláště po jedné osobě z oddílu, přišla sestřička s nějakýmy papíry a injekcí v ruce. Musel jsem si začít píchat injekce. Pro člověka, co se bojí jehel, téměř nepřekonatelný problém.

Začlo to tím, že mi sestřička podala obyčejnou stříkačku a na peřině jsem musel vytvořit jakože kožní řasu a jakože si to bodnout. Samozřejmně jsem musel machrovat a bodnout se do prstu. Ještě rok poté si ze mně sestřička dělá srandu.

Vzápětí na to ale sestřička přišla s předplněnou stříkačkou s účinnou látkou. Teď už to bylo naostro a do břicha. Bál jsem se. Jako vždy, když se ke mně blížila injekce. Bylo to o to horší, že ta injekce se blížila k mému břichu v mé vlastní ruce! První bodnutí. Jenže jsem tu stříkačku nezatlačil dost hluboko. Přišlo druhé bodnutí. Po něm třetí. Čtvrté. Páté. Desáté...

To už ale naštěstí sestřička ztratila nervy a tu stříkačku mi tam zarazila ona. Díkybohu. Skončilo to tak, že jsem měl několik dírek v břiše a sestřička a půl oddělení, včetně mojí babičky, z toho mají srandu dodnes.

Kam dál