Můžu utéct kamkoliv, ale před sebou samým se neschovám...

Srpen 2017

Úvaha o štěstí

16. srpna 2017 v 19:59
Mnohdy si kladu otázku. Co je to vlastně štěstí?

Když jsme ve škole v občance brali psychologii a filozofii, učili jsme se něco ve stylu, že štěstí je tam, kde není strast. Trochu s tím nesouhlasím.

Co to teda vlastně je? Je to mít kde složit hlavu, najít světlušku v trávě, vidět hězdy nebo prostě jen koupit si nanuka za horkého letního dne? Myslím si, že štěstí nelze poznat, pokud nezažijeme něco špatného. Jasně, je to i o mít kde složit hlavu, najít světlušku a tak, ale dokázali bysme určit, coo je štěstí, kdybysme nepoznali i to zlé? Říkám o sobě, že jsem dítě štěstěny, nejen proto, že jsem se narodil v neděli, ale i proto, že jsem měl nemoc, na kterou se nezřídkakdy umírá, ale vyléčil jsem se, zažil jsem docela nepříjemný vztah nevztah s jednou dívkou, po kterém jsem udělal spoustu hloupostí, ale našel jsem človíčka, který mě jen tak nenechá být samotného.

Myslím, že štěstí je právě o tom, že zažijeme něco špatného, ale nakonec to dobře dopadne a dál si můžeme žít svůj malý ufrfňaný životek...

Peace
Mike

Osud osamělého muže...

7. srpna 2017 v 21:09
Jeho jméno není podstatné, jeho život však ano...

Stál na kraji propasti. Nehty zarýval do zábradlí za sebou a už neměl co ztratit. Poslední pohled na noční oblohu plnou hvězd. Brzy se stane jednou z nich. Poslední nádech. Zavřel oči. A pustil se...

Dříve žil v malém podkrovním bytě, všude pověšené obrazy a výkresy, které sám vytvořil, zdi plné obrazů z minulosti. Společnost mu dělaly jen stůl, postel, stojan na plátna, malá skříň, v rohu starý gramofon, pár starých desek a malá zelená bonsai. Žil sám od doby, kdy ztratil svou životní lásku, neměl už chuť vracet se mezi lidi, všechny, kteří ho měli rádi zavrhl. Živil se jako konstruktér a malíř na volné noze, k živobytí mu to stačilo. Měl rád i přírodu a rád cestoval, ale to bylo už dávno...

Svou lásku poznal jako puberťák chvíli poté, co se vyléčil z rakoviny. Byla to láska jako z pohádky, ona byla jeho princeznou, která mu věnovala své srdce a on byl její princ, který jí byl schopný snést modré z nebe. Fungovalo to tak delší dobu i přesto, že to k sobě měli přes hodinu cesty. Po nějaké době však přišel zvrat. Škola jim nedovolovala vídat se moc často, začali se hádat. Ano, v každém vztahu občas přijde nějaká ta bouře, ale tato přerostla v něco většího. Přestali to zvládat, ale láska byla mocnější. Strhávalo je to hlouběji a hlouběji do pomyslné propasti. Až to nevydržela. Přestala o něj jevit zájem. A on se jen uzavřel do sebe. Opustil všechno a všechny. Navždy...

Have a not depression night
Mike

Deep moment 01

2. srpna 2017 v 21:16 | Mike
Ahoj, jsem obyčejný kluk s obyčejnýmy problémy, jo, občas mám takové temné chvilky a tenhle blog jsem si udělal proto, abych se mohl ze svých nálad vypsat, bude to taková směska výplodů mé temné mysli. S některými věcmi mi prostě nikdo nepomůže, musím si prostě vystačit sám jen s klávesnicí nebo tužkou a papírem.

Tak, a teď trošku o mě. Mám metr devadesát, takový divně hnědý vlasy a jsem zkrátka blázen. Mám rád rockovou, metalovou a vlastně skoro všechnu muziku, baví mě kreslit a malovat, nejradši dělám takové deep obrázky, možná časem něco zveřejním. Abych nezapomněl, mám úžasnou a krásnou přítelkyni. To jen takovej bonus.

A proč vlastně název blogu ''Prisoner of his mind'' ? Je to docela prosté, když na mě padne smutno, cítím se jako vězeň, jako zvíře, které deprimovaně chodí po kleci sem a tam a zevnitř mě rozežírá taková temnota, která se šíří do každého kousku mojí mysli a vše dobré odplavuje jako povodeň domy...

Have a not deep evening
Mike