Můžu utéct kamkoliv, ale před sebou samým se neschovám...

Osud osamělého muže...

7. srpna 2017 v 21:09
Jeho jméno není podstatné, jeho život však ano...

Stál na kraji propasti. Nehty zarýval do zábradlí za sebou a už neměl co ztratit. Poslední pohled na noční oblohu plnou hvězd. Brzy se stane jednou z nich. Poslední nádech. Zavřel oči. A pustil se...

Dříve žil v malém podkrovním bytě, všude pověšené obrazy a výkresy, které sám vytvořil, zdi plné obrazů z minulosti. Společnost mu dělaly jen stůl, postel, stojan na plátna, malá skříň, v rohu starý gramofon, pár starých desek a malá zelená bonsai. Žil sám od doby, kdy ztratil svou životní lásku, neměl už chuť vracet se mezi lidi, všechny, kteří ho měli rádi zavrhl. Živil se jako konstruktér a malíř na volné noze, k živobytí mu to stačilo. Měl rád i přírodu a rád cestoval, ale to bylo už dávno...

Svou lásku poznal jako puberťák chvíli poté, co se vyléčil z rakoviny. Byla to láska jako z pohádky, ona byla jeho princeznou, která mu věnovala své srdce a on byl její princ, který jí byl schopný snést modré z nebe. Fungovalo to tak delší dobu i přesto, že to k sobě měli přes hodinu cesty. Po nějaké době však přišel zvrat. Škola jim nedovolovala vídat se moc často, začali se hádat. Ano, v každém vztahu občas přijde nějaká ta bouře, ale tato přerostla v něco většího. Přestali to zvládat, ale láska byla mocnější. Strhávalo je to hlouběji a hlouběji do pomyslné propasti. Až to nevydržela. Přestala o něj jevit zájem. A on se jen uzavřel do sebe. Opustil všechno a všechny. Navždy...

Have a not depression night
Mike
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. srpna 2017 v 21:13 | Reagovat

Zabít se není řešení :)

2 Mike Mike | 13. srpna 2017 v 21:09 | Reagovat

[1]:To není. Ale je to jen fiktivní příběh fiktivního člověka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama