Můžu utéct kamkoliv, ale před sebou samým se neschovám...

Balada o lásce

14. září 2017 v 20:54
Těla dvě přitiskla se na sebe,
oči plamenně zasvítili,
srdce divoce bušila,
rty se něžně políbily.

Oči zavřené měl,
vydechl ta slůvka něžná dvě,
prsty něžně sjely po tváři:
"Já miluji Tě."

Přes skaliska kráčeli,
nohy o překážky rozbité,
ruku v ruce,
tváře odhodlané.

Jednou však upadla,
podruhé, podesáté,
táhl ji za sebou,
už nevstala.

I přes únavu táhl ji dál,
ona však nechtěla,
odtrhla se a padala,
padala do propasti hluboké.

A tak na okraji,
kde vítr nefouká,
planou dvě svíčky,
jako památka malinká...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanore Eleanore | Web | 14. září 2017 v 21:01 | Reagovat

krasna

2 Mike Mike | 17. září 2017 v 20:24 | Reagovat

[1]: děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama